Za tři tuny zlata
Když jsem měl v listopadu 2019 na slavnostním večeru v Arše, kde Jiřina Šiklová dostala čestné občanství Prahy 1, pronést laudatio, řekl jsem – když slyším jméno Šiklová, vybaví se mi slova jako: pathos, sentiment, hysterie, tragéd, fňukna… Udělal jsem dramatickou pauzu, ve které se jala Jiřina nasupeně něco nesouhlasného vykřikovat. Teprve pak jsem dodal, že to vše Jiřina není – vymezil jsem ji negativně. Mám rád lidi, kteří nefňukají, nehysterčí, nejsou sentimentální a patetický, a ať se děje, co se děje, není to…